Hasičský epitaf

Do Cimrmanova haraburdí přibyla stará hasičská přilba, kterou vlastnil velitel místních hasičů Jaroslav Obrtlík. Pod koženým řemínkem přilbice, na její vnitřní straně, byl dopis od mistra Járy da Cimrmana s baladou právě pro Obrtlíka. Jak víme z dochovaných pramenů, místní hasičské hnutí skomíralo pod nelibostí obecní rady. Cimrmanův počin měl, jak Cimrman i Obrtlík doufali, probudit prohnilé svědomí radních.

Hasičský epitaf

Předstoupiti před radu,

jak člověk rovnou páteř mít.

byť připraven i na zradu.

a s lidmi tady dále žít.

Vždyť sloužíme tu lidem všem,

na stráži pro ně den co den.

Když voda stoupá přes ploty,

tu nasazujem životy.

My nechceme se vnucovat,

však padáme už ve víře.

Že abychom mohli pracovat,

je třeba víc než halíře.

Tak proč nepodpořit hasiče

a prachy cpát jen do kýče.

Rada chová se jak despota

nám zbývá už jen žebrota.

Často bojujem i s přírodou, hase velké požáry

a až dny naše sečtou se, pak uloží nás na máry.

Nebojme se rovně stát a o problémech hovořit.

Vždyť pro Vás chcem pracovat, je třeba nás i podpořit.

Že naše krev s vodou v žáru požár zabije.

To přec musí uznat i kuželková mafie.

Že abychom mohli sloužit, je třeba stroje natírat.

A ne se s flaškou u huby do němoty ožírat.

Tak věříme, že zůstane nám alespoň malá naděje,

než nás v prachu hlína na krchově přikreje.

Že dříve nežli nad rakví, lid naše činy ocení,

to pochopí i zástupci, lidem v obci zvolení.