Tragedie Pavlova

Na podzim roku 1861 tóny vídeňského valčíku nevzbuzovaly v mladém Jaroslavovi přílišného nadšení. A tak jeho duch spíše proto přilnul k tónům vášnivé Paříže, kde spolu se svým přítelem Jakubem Svobodou (pseudonym Jacques Offenbach) začal tvořit drobné operetní kousky.

Toto však mladému a vášnivému Jaroslavovi příliš nevyhovovalo a začal se poohlížet jiným směrem.

Chtěl hudbu lidem ještě více přiblížit a prohloubit její dynamiku. Proto začal tvořit drobné skladby známé jako Cimrmanovy rozpustilé kuplety známé pod zkratkou CROK, což později Anglosasové z vrozené lenosti přesmekli na ROCK. Takže mistra Járu da Cimrmana můžeme vnímat i jako zakladatele CROKU.

Hudba, kterou mladý mistr komponoval, byla na svou dobu až excentricky nadčasová. Spojovala v sobě výchovný prvek cimrmaneta a  dynamický náboj CROKU, tehdejším publikem však nebyla dobře přijímána.

Její interpretace kladla na hudebníky takové nároky, že jen ojedinělí umělci dosáhli interpretační úrovně vhodné k přednesu pro publikum. Proto se dochovalo tak málo Cimrmanových crokových melodií.

Nám se shodou vzácných okolností podařilo v mistrově haraburdí objevit CD (Cimrmanův disk) s nahrávkou crokové písně Pavlův pád. Dochoval se i notový partes, který pro Vás určitě přehrajeme v uchomalebnou skladbu.

Régi Pavel kirschfeldský,

býval tuze na ženský.

Každý den se hladce holil,

za humnama robky kolil.

Pívo píval při kvasu,

avšak všeho dočasu.

Ref.

Dobře je nám k žití,

když sem tam si píva loknem.

Než ženu zlou a bití,

jak vězeň být pod pantoflem.

Že chmury lidem neujdou,

našel sobě ženu zlou.

Zrzavý prý měla vlas,

rachotivý čerta hlas.

Zatrhla mu robky, kvas,

od teď na nic neměl čas.

Ref. 

Že „Aby měl tituly“,

musí rychle na školy.

Že „váženými musí bejt“.

na to bude ze škol glejt.

Na studiích mysl mořil,

organismus ale chořil.

Ref. 

Že přestal píti zlatý mok,

stal se z něho skoro cvok.

Žádná už s ním nechce bejt,

bo nějak ztloustl skrz ten glejt.

Dohra

Smutně skončil Régi pán,

kirchfeldský to Don Juan.